V celé Iliadě je Hector zobrazován jako ušlechtilý válečník a oddaný obránce Tróje. Jeho čest a smysl pro povinnost ho vedou k tomu, aby statečně bojoval v trojské válce, i když čelil drtivé přesile. Je proslulý svou silou, odvahou a dovednostmi v bitvě a získává si respekt jak u svých kolegů Trojanů, tak u svých řeckých protivníků.
Hectorova ušlechtilá povaha se však stává také zdrojem jeho zkázy. Jeho smysl pro čest ho vede k tomu, aby čelil Achilleovi v samostatném boji, i když ví, že Achilles je prakticky neporazitelný a bylo předpovězeno, že je příčinou Troyova pádu. Hectorova loajalita k rodině, městu a lidu ho donutí učinit toto osudové rozhodnutí, navzdory tomu, že si uvědomoval pravděpodobný výsledek.
Zároveň je Hectorův osud předem určen bohy, zejména Zeusem a Apollonem, kteří hrají významnou roli v událostech Iliady. Zeus drží misky vah osudu a rozhoduje o průběhu války, přičemž Hectorova smrt je nedílnou součástí jeho plánu. Apollo, ochránce Tróje a Hectora, také občas zasahuje, ale nakonec nemůže zabránit Hectorově zániku.
Proroctví kolem pádu Tróje dále zpečetí Hectorovu zkázu. Podle proroctví nelze Tróju dobýt, pokud se Achilles nevrátí na bojiště a Hector nebude zabit. Toto poznání dodává Hectorovu osudu prvek nevyhnutelnosti, takže se zdá, že jeho smrt je předem určená a nevyhnutelná.
Závěrem lze říci, že Hectorův charakter a osud jsou v Iliadě nerozlučně spojeny. Jeho ušlechtilá a čestná povaha ho vede k rozhodnutím, která nakonec přispějí k jeho pádu, zatímco zásahy bohů a proroctví o pádu Tróje zajistí, že jeho osud bude zpečetěn. Jeho osobní vlastnosti i síly mimo jeho kontrolu se spikly, aby způsobily Hectorův tragický konec, což z něj činí komplexní a působivou postavu starověkého epického příběhu.