Zde je několik příkladů, jak se může projevit volání o pomoc:
Verbální:
* Přímá prohlášení: "Už nevím, co mám dělat." "Cítím se ohromen."
* Stížnosti a negativita: Neustálé stěžování si na věci, které jsou zdánlivě malé, vyjadřující přehnaný pesimismus.
* Výhrůžky sebepoškozováním nebo sebevraždou: Ty jsou závažné a vyžadují okamžitou akci.
* Nepřímé rady: "Přál bych si, abych mohl zmizet." "Možná mi bude lépe o samotě."
Neverbální:
* Změny v chování: Zvýšená odtažitost, izolace nebo agresivita.
* Fyzické změny: Zanedbávání osobní hygieny, změny spánkového režimu, změny chuti k jídlu.
* Zneužívání látek: Užívání alkoholu nebo drog k vyrovnání.
* Sebepoškozování: Řezání, pálení nebo jiné formy bolesti, kterou si sami způsobíte.
* Změny vzhledu: Náhlé změny v oblečení, účesu nebo líčení.
Je důležité si uvědomit, že:
* Každý se vyjadřuje jinak: Volání o pomoc může vypadat různě v závislosti na osobnosti člověka a konkrétní situaci.
* Volání o pomoc může být nenápadné: Někdy jsou znamení spíše šepotem než výkřiky.
* Ne všechny volání o pomoc jsou zřejmé: Někteří lidé mohou být velmi dobří ve skrývání svých bojů.
Pokud se domníváte, že někdo volá o pomoc, je důležité odpovědět:
* Berte to vážně: Neignorujte ani neignorujte signály.
* Nabídněte svou podporu: Dejte jim vědět, že jste tu pro ně.
* Požádejte o odbornou pomoc: Pokud je situace vážná, povzbuďte je, aby vyhledali terapii nebo poradenství.
* Aktivně poslouchejte: Poskytněte jim bezpečný a neodsuzující prostor k rozhovoru.
* Netlačte na ně: Nechte je otevřít se svým vlastním tempem.
Pokud sami zažíváte volání o pomoc, požádejte o podporu důvěryhodného přítele, člena rodiny nebo profesionála.
Pamatujte si, že nejste sami. Jsou lidé, které to zajímá a chtějí pomoci.