1. Fyzický popis: Autoři mohou popisovat fyzický vzhled postav, včetně rysů, jako je výška, váha, barva vlasů, barva očí, oblečení a jakékoli rozlišovací znaky nebo vlastnosti. To může čtenářům pomoci představit si postavy a pochopit jejich osobnosti a pozadí.
2. Dialog: Způsob, jakým postavy mluví, může odhalit mnohé o jejich osobnosti, myšlenkách a emocích. Autoři mohou pomocí dialogu ukázat, jak spolu postavy interagují, jak reagují na různé situace a jaké jsou jejich hodnoty a přesvědčení.
3. Akce: Jednání postav může také odhalit jejich osobnosti a motivace. Autoři mohou popsat, jak se postavy chovají v různých situacích, jak interagují s ostatními a jak se rozhodují. To může čtenářům pomoci pochopit motivace postav a to, co řídí jejich chování.
4. Interní monolog: Autoři mohou používat vnitřní monolog ke sdílení myšlenek, pocitů a emocí postavy přímo se čtenáři. To může poskytnout vhled do vnitřního světa postavy, jejich motivací a jejich pohledů na události příběhu.
5. Externí reakce: Autoři mohou také použít reakce jiných postav k odhalení osobnosti postavy. To, jak ostatní postavy reagují na postavu, může poskytnout vodítko o jejich osobnosti a o tom, jak je ostatní vnímají.
6. Srovnání a kontrast: Autoři mohou porovnávat a porovnávat postavy, aby zdůraznili jejich rozdíly nebo podobnosti. To může čtenářům pomoci pochopit vztahy postav mezi sebou a jak zapadají do celkového příběhu.
7. Příběh: Autoři mohou poskytnout informace o příběhu postav, jako je jejich dětství, rodinné zázemí a předchozí zkušenosti. To může čtenářům pomoci porozumět motivacím a jednání postav a také jejich emocionálnímu a psychologickému vývoji.
Kombinace těchto různých způsobů charakterizace může autorům pomoci vytvořit složité, dobře zaoblené postavy, se kterými se čtenáři mohou ztotožnit a vcítit se do nich, a zároveň poskytnout vhled do jejich osobností a motivací.