Poezie Hildy Doolittle se často odklání od tradičních forem, jako jsou sonety nebo balady. Experimentuje s volným veršem, nepravidelnými délkami řádků a inovativními slokovými vzory. Toto odmítnutí konvenčních struktur odráží modernistické zkoumání nových způsobů poetického vyjádření.
2. Technika proudu vědomí:
Doolittle využívá techniky proudění vědomí k vyjádření vnitřních myšlenek a emocí jejích postav. Tento pohlcující styl vyprávění, charakteristický pro modernistickou literaturu, umožňuje čtenářům přímý přístup k subjektivním zážitkům a mentálním procesům postav.
3. Fragmentace a nespojitost:
Doolittlovy básně jsou často roztříštěné a nespojité, odrážejí roztříštěnost moderního života a složitost lidské zkušenosti. Tato fragmentace zpochybňuje představu koherentního a lineárního vyprávění, odrážejícího modernistický důraz na roztříštěné skutečnosti.
4. Symbolismus a imagismus:
Doolittlova poezie je vysoce symbolická a využívá obrazy k vyjádření složitých emocí, myšlenek a asociací. Její spojení s hnutím Imagist, které upřednostňovalo přesnost a stručnost v obrazech, je evidentní v jejím evokujícím a soustředěném používání jazyka.
5. Experimentování s jazykem a syntaxí:
Doolittle volně experimentuje s jazykem a syntaxí, aby vytvořil jedinečné a nekonvenční poetické efekty. Rozvrací gramatická pravidla a konvenční jazykové struktury, aby zpochybnila zavedené lingvistické normy, charakteristický znak modernistické literatury.
6. Průzkum identity a pohlaví:
Doolittlova poezie zkoumá témata identity a genderu, noří se do složitosti ženských zkušeností a zpochybňuje společenská očekávání. Její reprezentace ženské touhy, autonomie a vůle přispívají k modernistickému přehodnocování tradičních genderových rolí.
7. Intertextualita a klasický vliv:
Doolittleovy básně často čerpají z klasické mytologie a starověké řecké kultury. Zapojuje se do intertextového dialogu s těmito historickými zdroji, začleňuje narážky a odkazy, aby vytvořila bohatou tapisérii kulturních a historických rezonancí.
8. Kolaborativní a transatlantická spojení:
Doolittle byl součástí nadnárodní sítě modernistických spisovatelů, spolupracoval s Ezrou Poundem a dalšími vlivnými osobnostmi té doby. Její účast v těchto literárních kruzích a výměnách je příkladem mezinárodního a kolaborativního ducha modernismu.
Celkově je modernistický přístup Hildy Doolittle charakterizován jejím odmítáním konvenčních forem, zkoumáním roztříštěných a subjektivních zkušeností, experimentováním s jazykem a obrazem a zapojením se do témat identity, genderu a kulturního dědictví.