Historici často odkazují na axiální věk jako na období významné intelektuální a kulturní transformace, ke které došlo v různých oblastech světa kolem 6. století před naším letopočtem. Tento termín byl poprvé vytvořen německým filozofem Karlem Jaspersem ve své knize „Původ a cíl historie“ (1949).
Důvody jeho důležitosti:
1. Náboženský a filozofický vývoj: Během axiálního věku došlo k vzestupu nových náboženských a filozofických myšlenek a praktik. To zahrnovalo vznik hlavních náboženských tradic, jako je buddhismus, konfucianismus, hinduismus, džinismus, judaismus, taoismus a zoroastrismus. Tyto systémy víry zdůrazňovaly individuální spiritualitu, etiku a introspekci.
2. Vědecký pokrok: Tato éra také byla svědkem významného vědeckého pokroku, včetně příspěvků v matematice, astronomii, medicíně a inženýrství. Rozvoj písemných záznamů a šíření gramotnosti usnadnily šíření znalostí a myšlenek.
3. Urbanizace a politické změny: Axiální věk byl poznamenán rostoucí urbanizací a vznikem mocných říší a městských států. Tyto změny vedly k posunům v politických strukturách a společenské organizaci.
4. Kulturní výměna a interakce: S rostoucím obchodem a komunikací zažívaly různé regiony světa kulturní výměnu a interakce. To vedlo ke smísení myšlenek a postupů, což dále obohatilo kulturní rozmanitost.
5. Morální a etické úvahy: Axiální věk se vyznačoval hlubokou reflexí morálních a etických hodnot. V tomto období došlo k rozvoji etických systémů a kodexů chování, které zdůrazňovaly lidskou odpovědnost a soucit.
Celkově je Axiální věk vnímán jako transformační období, které položilo základy mnoha kulturním, náboženským a filozofickým tradicím, které dodnes formují lidskou civilizaci.