v soumrakovém oparu, kde spánek spřádá své kouzlo,
jemný vánek šeptá, tajemství může prozradit.
moje duše se vydává na cestu, za říše, které jsem znal,
kde se fantazie formuje a sny se stávají skutečností.
(Sbor)
Snil jsem sen, symfonii světla,
tapisérie barev, tak zářivá a jasná.
se srdcem a třepotá se v pohledu
plátno údivu v plátně údivu v plátně údivu
(verš 2)
éterickými krajinami jsem bloudil bez cíle,
kolem kaskádových vodopádů, kde tiše zůstávají ozvěny.
pod měsíčním nebem jsem tančil s elfskou grácií,
obklopit svět, kde čas nenašel žádnou honu.
(Sbor)
Snil jsem sen, symfonii světla,
tapisérie barev, tak zářivá a jasná.
se srdcem a třepotá se v pohledu
plátno údivu v plátně je-li údiv
(most)
šeptaná ukolébavka, symfonie se houpala,
jako by si mě vesmír vybral ke hře.
můj duch se vznesl vysoko, jako majestátní let orla,
v říši snů, kde se stíny rozplývají ve světle
(Sbor)
Snil jsem sen, symfonii světla,
tapisérie barev, tak zářivá a jasná.
se srdcem a třepotá se v pohledu
plátno údivu v plátně je-li údiv
(outro)
jemný dotek svítání, přinesl objetí probuzení,
přesto ozvěny snů, stále přetrvávající v milosti.
vděčný za cestu, kterou moje duše poznala,
pokladnice vzpomínek, navždy se ukáže.