Zešedl a nevěděl proč
Onemocněl a jeho mysl byla unavená
Zanechal srdce stále tak mladé a unavené
Nikdy v životě nenašel klíč k hádance
Já a můj otec, hodně stejní
Jeho tvář v mém zrcadle stále hraje nějakým plamenem
Je mýma očima a hlasem v telefonu
Někdy mu zavolám uprostřed noci
A vykřiknout slova, která jsem nikdy nedokázal vyslovit
(Sbor)
Já a můj otec víme, kam jdeme
Nemáme strach, nejsme sami
Stejně jako měsíc a hvězdy vždy záříme
Já a můj otec víme, kam jdeme
Já a můj otec, slunce už zapadá
Přál bych si, aby to mohlo zůstat navždy venku, vsadíš se
Dívám se na své děti, vidím jeho drahé oči
Jeho část žije v průběhu let dál a dál
Jeho život je tady
(Sbor)
Jeho život je tady
(Sbor)