Ve světě slábnoucího světla, kde se šepot jemně tká,
Lží příběh o posledním výkřiku lásky, slavných posledních slovech, která truchlíme.
Příběh se stočil v objetí času, držící smutek ve své moci,
Kde touha setrvává jako stíny a srdce slábnou a stárnou.
(Před refrénem)
Ó, váha těch posledních slov, leptající lásku ve věčné tísni,
Pronikání závojem času, kde vzplanou vzpomínky.
Neboť v hlubinách ztráty přebývá touha,
Při šeptání těch slavných posledních slov se slzami oči plakaly.
(Sbor)
Slavná poslední slova, jako ozvěna ve větru,
Strašidelné melodie, které nikdy nekončí.
Zůstávají dál, svědectví o objetí lásky,
Navždy vyleptaná, trvalá stopa.
(verš 2)
Prostřednictvím šepotu na rozloučenou se uhlíky naděje míhají nízko,
Jak se rozvine poslední prosba lásky, drásavý útlum.
V dopisech psaných v bolesti, emoce odhalené,
Poslední volání duše o útěchu, nesená na křídlech zoufalství.
(Před refrénem)
Ó, váha těch posledních slov, leptající lásku ve věčné tísni,
Pronikání závoji času, kde vzplanou vzpomínky.
Neboť v hlubinách ztráty přebývá touha,
Při šeptání těch slavných posledních slov se slzami oči plakaly.
(Sbor)
Slavná poslední slova, jako ozvěna ve větru,
Strašidelné melodie, které nikdy nekončí.
Zůstávají dál, svědectví o objetí lásky,
Navždy vyleptaná, trvalá stopa.
(Most)
Skrze temnotu stále svítí světlo lásky,
Maják v bouři, vzdorující rukám času.
V těch dopisech se životy proplétají,
Dědictví oddanosti, které nelze omezit.
(Sbor)
Slavná poslední slova, jako ozvěna ve větru,
Strašidelné melodie, které opravdu nikdy nekončí.
Zůstávají dál, svědectví o objetí lásky,
Navždy vyleptaná, trvalá stopa.
(Outro)
Nosme tedy tato slavná poslední slova,
Jako připomínka srdcí kdysi hluboce pohnutých.
Neboť v jejich něžné vzpomínce plamen lásky žije dál,
Svědectví o síle duší propletených v písni.