(verš 1)
V chladné a ponuré uličce, kde hluboce leží stíny,
Je tu muž se smutkovýma očima, se slzou v unaveném oku.
Jeho šaty jsou roztrhané a roztrhané, jeho tvář je mdlá a hubená,
Litujte toho muže, smilujte se, protože žije v hříchu.
(Sbor)
Litujte toho muže, ztraceného a samotného,
Bezcílně bloudit, hledat domov.
Litujte muže, chyceného v zoufalství,
Snaží se najít naději kdekoli.
(verš 2)
Kdysi měl přátele a rodinu, ale ti se k němu otočili zády,
Nechal ho úplně samotného bloudit, ztraceného v nejtemnějším okraji.
Nyní se toulá ulicemi, přízrak a hledá útěchu před zimou,
Litujte toho muže, ó, smilujte se, protože ztratil veškerou naději, že se drží.
(Sbor)
Litujte toho muže, ztraceného a samotného,
Bezcílně bloudit, hledat domov.
Litujte muže, chyceného v zoufalství,
Snaží se najít naději kdekoli.
(Most)
Ale pro tohoto muže stále existuje naděje, i když jeho situace vypadá ponurá,
Neboť láska Boží ho může dosáhnout a zachránit ho zevnitř.
Může být odvrácen od svých hříšných cest a znovu nalézt odpuštění,
Litujte toho muže, ale nikdy se nevzdávejte, protože láska může zlomit jeho řetězy.
(Sbor)
Litujte toho muže, ztraceného a samotného,
Bezcílně bloudit, hledat domov.
Litujte muže, chyceného v zoufalství,
Snaží se najít naději kdekoli.
(Outro)
Skrze Ježíše Krista může najít spásu,
A vynoř se z temnoty do nekonečného jásání.