Kde vládne tyran, tam se rozvíjí jeho moc.
Kolik jich ještě musí zemřít rukou mocného vévody,
Jak vládne nad touto smutnou zemí?
Výkřiky nevinné ozvěny se rozléhají vzduchem,
Jak utlačované duše nesou tíhu zoufalství.
Jejich slzy tečou jako řeky, jejich naděje řídnou,
Zatímco si vévoda libuje v bolesti, kterou prožívají.
Se srdcem temnoty a železnou pěstí,
Svou krutost způsobuje bez zvratů.
Jeho chamtivost a ambice nezná mezí,
Jak šlape po životech bez jediného zvuku.
Hlasy lidí jsou umlčeny strachem,
Jak žijí pod neustálým mrakem zoufalství.
Touží po spravedlnosti, po záblesku světla,
Aby zlomil okovy vévodovy tísnivé moci.
Ale kdo vstane, kdo bude statečný,
Vyzvat tyrana, jeho zlo zastavit?
Neboť hrdinové jsou v této zoufalé době vzácní,
Když temnota převládá, zatemňuje linie.
Ach, kolik jich ještě musí zahynout, musí padnout,
Než tato hrůzovláda skončí?
Než se svoboda vynoří z hlubin otroctví,
A lidé vstávají, odhazujíce svůj strašlivý příkrov.
Tak se spojme, ať jsou naše hlasy slyšet,
V solidaritě bude naše síla pohnuta.
Neboť společně můžeme zlomit řetězy mocného vévody,
A ukončit to utrpení, bolesti.
Stůjme vzpřímeně, bojujme za své právo,
Žít ve světě, kde spravedlnost jasně září.
S nadějí v srdci budeme čelit síle boje,
Kolik jich ještě musí zemřít? Ukončíme tuto situaci!