Omlouvám se, že jsem se zpozdil, uvízl jsem na nádraží
Jen sedím v mrazu, na plošině u mého osamělého
Pozoroval jsem lidi, míjeli mě ve stínu
A ty jsi tam stál, s úsměvem na tváři
(Sbor)
A v tu chvíli, co jsem věděl, jsem našel, co jsem hledal
Nikdy jsem se necítil tak živý, nikdy předtím jsem si nebyl ničím tak jistý
Protože kvůli tobě mám pocit, že se vznáším na vlnách naděje
Jsi jediný, kdo ví, jak mě přimět, abych se tak cítil
(verš 2)
Tu noc jsme si povídali hodiny na lavičce u řeky
Poslouchal jsem tvé příběhy a měl jsem pocit, že tě znám odjakživa
A jak vycházelo slunce, věděl jsem, že tohle je jiné
Bylo to něco víc než jen dočasný pocit
(Sbor)
A v tu chvíli, co jsem věděl, jsem našel, co jsem hledal
Nikdy jsem se necítil tak živý, nikdy předtím jsem si nebyl ničím tak jistý
Protože kvůli tobě mám pocit, že se vznáším na vlnách naděje
Jsi jediný, kdo ví, jak mě přimět, abych se tak cítil
(Most)
A nechci se toho vzdát, nechci to nechat uniknout
Vím, že to může trvat navždy, pokud si budeme věřit
Nechci ztratit tento pocit, nechci na tento okamžik zapomenout
Vím, že se na tebe můžu vždy spolehnout, že tu budeš, když tě nejvíc potřebuji
(Sbor)
A v tu chvíli, co jsem věděl, jsem našel, co jsem hledal
Nikdy jsem se necítil tak živý, nikdy předtím jsem si nebyl ničím tak jistý
Protože kvůli tobě mám pocit, že se vznáším na vlnách naděje
Jsi jediný, kdo ví, jak mě přimět, abych se tak cítil
(Outro)
Takže chci zůstat v tomto okamžiku a žít v tomto pocitu navždy
Protože díky tobě mám pocit, že můžu dělat cokoliv, můžu si vzít cokoli
Dokud budeš po mém boku, nikdy se nevzdám, nikdy to nenechám být
Protože kvůli tobě mám pocit, že můžu být vždy sám sebou, vždy mohu být věrný tomu, kdo jsem
A to je vše, na čem záleží, to je vše, co pro mě znamená všechno