Někteří křesťané mohou věřit, že poslouchání rockové hudby v podání ateisty je přípustné, argumentujíce tím, že poselství nebo přesvědčení umělce nemusí nutně ovlivnit jejich požitek nebo ocenění samotné hudby. Mohou oddělit umění od umělce a zaměřit se na kvalitu nebo emocionální dopad hudby.
Na druhé straně mohou jiní křesťané považovat poslech hudby ateistou za problematický nebo dokonce hříšný, protože věří, že je může vystavit myšlenkám nebo vlivům, které jsou v rozporu s jejich náboženským přesvědčením nebo hodnotami. Mohou to vnímat jako formu podpory či schvalování umělcova vidění světa, které mohou považovat za neslučitelné s jejich křesťanskou vírou.
To, zda se křesťan rozhodne poslouchat rockovou hudbu v podání ateisty, je nakonec osobní rozhodnutí, které zahrnuje vyvážení jejich individuálního chápání jejich náboženské víry s jejich požitkem z hudby a jejich vlastním uvážením při výběru toho, co konzumují. Někomu to může připadat přijatelné, zatímco jiní se takové hudbě mohou raději vyhýbat na základě vlastního přesvědčení a duchovního cítění.