Jedním slavným příkladem retrográdnosti je „krabí kánon“ od Johanna Sebastiana Bacha. V této skladbě se melodie hraje dopředu horním hlasem a dozadu spodním hlasem. Vzniká tak velmi zajímavý a komplexní zvuk.
Retrográdní lze použít i v jazzu a jiné improvizační hudbě. V těchto prostředích se často používá k vytvoření pocitu překvapení nebo nepředvídatelnosti. Například jazzový hudebník může hrát melodii dopředu a pak dozadu nebo může improvizovat sólo na základě retrográdní melodie.
Retrográdní je všestranná technika, kterou lze použít k vytvoření široké škály hudebních efektů. Je to technika, kterou stojí za to prozkoumat pro každého hudebníka, který má zájem vytvářet nové a zajímavé zvuky.
Zde jsou některé další příklady retrográdní hudby:
* Druhá věta Beethovenovy sonáty č. 14 („Sonáta měsíčního svitu“) je retrográdní.
* Třetí věta Chopinova klavírního koncertu č. 1 je retrográdní.
Čtvrtá věta Debussyho "Clair de lune" je retrográdní.
* Poslední věta Stravinského "Svěcení jara" je retrográdní.
To je jen několik příkladů mnoha využití retrográdnosti v hudbě. Je to technika, která se používá po staletí a dodnes ji skladatelé a umělci používají.