1. Melodie: Posloupnost hudebních not, které tvoří rozeznatelnou melodii. Melodie se mohou lišit svým obrysem (tvarem), frázováním a intervalovou strukturou, což přispívá k jedinečnému stylu skladby.
2. Harmonie: Kombinace tónů hraných současně nebo za sebou, vytvářející akordy a harmonické průběhy. Různé hudební styly mohou využívat specifické harmonické postupy, jako je tonalita dur-moll, modální harmonie nebo atonální harmonie.
3. Rytmus: Vzorce taktů a akcentů v hudbě, včetně tempa (rychlosti), metru (pravidelné vzory akcentů) a synkopy (posouvající se akcenty). Rytmické vlastnosti mohou výrazně ovlivnit styl a dojem z díla.
4. Přístroj: Výběr nástrojů nebo hlasů použitých v hudební skladbě. K celkovému stylovému zvuku přispívají různé kombinace nástrojů a způsob jejich hry.
5. Textura: Hustota a vrstvení hudebních zvuků, včetně monofonie (jedna melodická linka), polyfonie (více nezávislých melodických linek) a homofonie (melodie doprovázená akordy). Textura dodává hudebnímu stylu hloubku a komplexnost.
6. Formulář a struktura: Celková organizace hudebního díla z hlediska jeho sekcí a jejich uspořádání. Různé hudební styly mají své charakteristické formy, jako je forma sonata-allegro v klasické hudbě nebo forma sloka-sbor v populární hudbě.
7. Timbre nebo Tone Color: Charakteristická kvalita zvuku produkovaného různými nástroji, hlasy nebo elektronickými prostředky. Timbre hraje významnou roli při utváření celkového stylu a atmosféry hudebního díla.
8. Kulturní a historický kontext: Hudební styl je také ovlivněn kulturním, společenským a historickým kontextem, ve kterém je vytvořen. Hudba z různých regionů, časových období a tradic odráží jedinečné stylové rysy ovlivněné místními zvyky a hudebním dědictvím.
Pochopení a analýza hudebního stylu je zásadní pro hudebníky, skladatele i milovníky hudby. Pomáhá kategorizovat a ocenit rozmanitou škálu hudby a zároveň vrhá světlo na kreativní volby a vlivy, které formují umění tvorby hudby.