Hudba z tohoto období zaznamenala výrazný stylový posun a vzdaluje se komplexní barokní hudbě dřívější doby. Skladatelé se snažili vytvářet hudbu s větší jasností, vyvážeností a jednoduchostí. To vedlo k rozvoji klasického stylu, který se vyznačuje pravidelnými strukturami, melodickou krásou a zaměřením na instrumentální hudbu.
Mezi nejznámější skladatele klasického období patří Wolfgang Amadeus Mozart, Franz Joseph Haydn a Ludwig van Beethoven. Tito skladatelé, často označovaní jako „vídeňská klasická škola“, posunuli hranice hudebního výrazu a výrazně ovlivnili následující hudební vývoj.
Díla těchto skladatelů si získala nesmírnou oblibu a uznání u kritiků po celé Evropě a stala se široce uznávanou pro své mistrovství v hudebním řemesle. Ke vzestupu slávy vážné hudby přispěl i rozvoj veřejných koncertních sálů a zvyšující se počet amatérských hudebníků a nadšenců v této době.
Tato éra znamenala etablování klasické hudby jako vytříbené a sofistikované umělecké formy, hluboce oceňované tehdejším publikem a zanechávající trvalé dědictví, které dodnes ovlivňuje skladatele, hudebníky a posluchače.