Když je pasáž označena semper staccato, hudebníci by měli hrát každou notu krátkou a jasnou artikulací. Toho lze dosáhnout zvednutím prstu z klávesy (nebo odstraněním smyčce ze struny) ihned po úderu na notu. Doba trvání každé noty se zkrátí, což má za následek řadu odpojených zvuků.
Sempre staccato se běžně používá u not, které se hrají v rychlém sledu, jako jsou šestnáctiny nebo třicetisekundové. Hraním těchto not v odděleném stylu mohou hudebníci zachovat jasnost a definici i v rychlých pasážích.
V hudební notaci je sempre staccato typicky označeno tečkami umístěnými nad nebo pod notami. Tyto tečky slouží jako připomínka hudebníkovi, že noty by měly být hrány odděleně. Staccato tečky mohou být také kombinovány s akcenty nebo jinými artikulačními značkami pro další zdůraznění požadovaného efektu.
Sempre staccato je často v kontrastu s legatem, technikou, kde se tóny hrají hladce a propojené. Pomocí sempre staccato mohou skladatelé ve svých skladbách vytvořit pocit pohybu, rytmickou energii a dynamický kontrast.