* Dynamika nebyla standardizována. Skladatelé často uváděli dynamické značky v partituře, ale tyto značky nebyly vždy konzistentní. Například výraz „forte“ může pro jednoho skladatele znamenat něco jiného než pro jiného.
* K vytvoření kontrastu se často používala dynamika. Barokní skladatelé často používali náhlé změny v dynamice k vytvoření dramatických efektů. Kupříkladu může skladba začít tiše a pak najednou hlasitě, nebo naopak.
* Dynamika byla také použita ke zdůraznění důležitých momentů v hudbě. Například skladatel může použít crescendo k vytvoření napětí vedoucího k vyvrcholení.
Klasické období (1750–1820)
* Dynamika byla standardizována. V klasickém období panovala všeobecná shoda v tom, co různá dynamická označení znamenají. Například „forte“ nyní znamenalo „hlasitý“, „klavír“ znamenalo „měkký“ a tak dále.
* Dynamika byla použita jemněji. Klasičtí skladatelé používali dynamiku k vytvoření pocitu rovnováhy a plynutí ve své hudbě. Vyhýbali se náhlým změnám v dynamice a místo toho používali postupné crescendo a decrescendo k vytvoření pocitu dramatu.
* Dynamika byla také použita k vytvoření pocitu jednoty. Klasičtí skladatelé často používali dynamiku, aby spojili různé části své hudby. Například mohou použít crescendo ke spojení dvou polovin sonátové věty.
Obecně bylo použití dynamiky v barokní době spontánnější a nepředvídatelnější, zatímco použití dynamiky v klasickém období bylo kontrolovanější a rafinovanější.