Tato symfonie byla složena v roce 1824 a byla Beethovenovou poslední kompletní symfonií. Je známá svým monumentálním měřítkem a využitím lidského hlasu v závěrečné větě.
Skladba začíná velkolepým a majestátním úvodem, který stanoví hlavní témata symfonie. Symfonie dále prozkoumává širokou škálu emocí, od vítězných a radostných až po temné a tragické.
Závěrečná věta symfonie, která je známá jako „Óda na radost“, je prostředím básně Friedricha Schillera „An die Freude“ („Na radost“). Je to mocné a povznášející hnutí, které oslavuje jednotu a radost celého lidstva.