1. D dur - B7 - E dur:Jedná se o klasickou modulaci, která využívá dominantní septimu E dur (B7) jako otočný akord. Akord B7 obsahuje úvodní tón (C♯), který přechází v tóniku (E) v akordu E dur.
2. D dur - G dur - C dur - E dur:Tato progrese využívá řadu sekundárních dominantních akordů k modulaci na E dur. Akord G dur je dominantou C dur a akord C dur je dominantou E dur. To vytváří plynulý a logický postup od D dur k E dur.
3. D dur - Bb dur - E dur:Tato progrese využívá klamnou kadenci v první změně akordu. Akord Bb dur je relativní moll G moll, což je relativní moll C dur. To vytváří harmonické překvapení a vede ke konečnému dominantně-tonickému rozlišení v E dur.
4. D dur - Em7 - A7 - D dur - E dur:Tato progrese používá chromatický mediánový vztah mezi D dur a Em7. Akord Em7 sdílí dvě noty (E a B) s Am7, což je dominantní sedmý akord D dur. Tím se vytvoří plynulý přechod k akordu A7, který se pak převede na D dur. Závěrečný akord D dur funguje jako otočný akord, což vede ke konečnému rozlišení v E dur.
Toto je jen několik příkladů akordových progresí, které mohou modulovat od D dur k E dur. V konečném důsledku bude volba modulace záviset na celkovém hudebním kontextu a požadovaném efektu.