1. Vliv klasických mistrů: Mnoho tradicionalistických skladatelů během éry romantismu se ohlíželo zpět do klasické éry (zhruba 1750-1830) jako na zdroj inspirace a vedení. Klasičtí skladatelé jako Wolfgang Amadeus Mozart, Joseph Haydn a Ludwig van Beethoven byli vysoce ceněni pro své technické mistrovství, strukturální jasnost a emocionální hloubku své hudby.
2. Zachování tradic: Tradicionalističtí skladatelé cítili silný smysl pro kontinuitu s hudebními tradicemi založenými těmito klasickými mistry. Věřili v zachování a pokračování těchto tradic, spíše než v úplné odtržení od nich. Toto zachování hudebních tradic zahrnovalo dodržování tradičních forem, jako je sonáta, symfonie a koncert.
3. Technické mistrovství: Tradicionalističtí skladatelé obdivovali technickou zdatnost a řemeslnou zručnost klasických mistrů. Studovali a analyzovali díla těchto mistrů, aby získali náhled na hudební strukturu, harmonii, kontrapunkt a orchestraci. Tento obdiv vedl k pokračujícímu důrazu na technickou dokonalost v jejich vlastních skladbách.
4. Emocionální vyjádření: Zatímco éra romantismu je známá svým důrazem na emocionální vyjádření, tradicionalističtí skladatelé stále respektovali a začleňovali prvky emocionální zdrženlivosti klasické hudby. Věřili v udržení rovnováhy mezi výrazem 情感 a strukturální soudržností. Tento přístup je patrný v dílech skladatelů, jako byl Johannes Brahms, kteří mísili romantickou expresivitu s klasickou disciplínou.
5. Pocta a pocta: Mnoho tradicionalistických skladatelů vzdalo hold mistrům prostřednictvím vlastních skladeb. To může mít podobu přímých citací, narážek nebo stylistické imitace. Například Brahms složil soubor variací na Haydnovo téma, čímž demonstroval svůj obdiv k práci dřívějšího mistra.
6. Výuka a pedagogika: Tradicionalističtí skladatelé často předávali svou úctu k mistrům prostřednictvím výuky a pedagogiky. Začlenili díla klasických mistrů do svých učebních osnov a zajistili, že hudební znalosti a tradice budou předány budoucím generacím hudebníků a skladatelů.
Zatímco éra romantismu přinesla významné změny a inovace v hudbě, tradicionalističtí skladatelé hráli důležitou roli v udržování spojení s minulostí a uchování hudebního odkazu velkých mistrů. Jejich respekt a obdiv k těmto mistrům formovaly jejich vlastní kompoziční přístupy a přispěly ke kontinuitě hudebních tradic napříč různými epochami.