1. Čas a postup :Zvony v koncentračních táborech znamenaly pro vězně začátek a konec každodenní rutiny, vytvářely pocit monotónnosti a ztráty individuality.
2. Dehumanizace :Zvony fungovaly jako způsob, jak utlačovatelé ovládat životy vězňů, protože přerušovaly myšlenky a činy vězňů a redukovaly je na pouhé automaty.
3. Připomenutí ztráty a smrti :Zvony byly často spojovány s přesunem vězňů do plynových komor nebo jinými formami poprav. Díky tomu sloužily jako neustálé připomínky hrozící hrozby smrti a křehkosti života.
4. Ztráta naděje :Nelítostné zvonění zvonů přidalo vězňům k zoufalství a rozbilo jejich naděje na osvobození či přežití.
5. Morální lhostejnost :Neustálá přítomnost zvonů normalizovala jejich roli v kontextu koncentračních táborů, odrážela znecitlivění vězňů a jejich přijetí krutosti jako součásti jejich každodenní existence.
6. Symbol útlaku :Zvony představovaly autoritu utlačovatelů, kteří používali zvuk jako nástroj kontroly a zastrašování, signalizující, že vězni jsou neustále pod dohledem.
Celkově zvony v „Noci“ přispívají k celkové atmosféře útlaku, beznaděje a dehumanizace, která charakterizuje zážitky z koncentračních táborů popsané v románu.