1. Vibrato :Jedná se o techniku, kdy umělec mění výšku tónu mírně nad a pod nominální výšku, čímž ve zvuku vytváří pulzující nebo třpytivý efekt.
2. Artikulace :Toto se týká toho, jak interpret spouští a zastavuje tóny. Různé techniky artikulace mohou vytvářet různé efekty, jako je tonguing (používání jazyka k artikulaci tónů), staccato (krátké, oddělené tóny) a legato (hladké, spojené tóny).
3. Dynamika :Toto se týká hlasitosti nebo hlasitosti zvuku. Interpret může měnit dynamiku, aby vytvořil kontrast a tvaroval hudební frázi.
4. Nátisk :To se týká způsobu, jakým umělec umístí své rty a obličejové svaly, aby vytvořil zvuk na flétnu. Jemné úpravy nátisku mohou změnit tón a zabarvení flétny.
5. Dýchání :Způsob, jakým interpret dýchá, může také ovlivnit zvuk flétny. Hluboké a kontrolované dýchání může pomoci vytvořit konzistentní a rezonanční zvuk.
6. Ozdoby :Týká se přidání ozdobných tónů nebo ozdob k melodii. Ozdoby mohou přidat zvuk flétny na zajímavosti a variaci.
7. Rozšířené techniky :Patří sem nekonvenční nebo experimentální techniky hry, které rozšiřují tradiční schopnosti flétny, jako je flutter-toguing, multiphonics a glissandi.
Kombinací těchto výrazových technik může flétnista vytvořit širokou škálu hudebních efektů a barev, které obohatí jejich hudební výkony.