Zde jsou některé konkrétní příklady Brahmsova použití konvenčních forem a technik:
1. Formulář Sonata :Brahms často používal sonátovou formu ve svých činnostech, zejména ve svých sonátách, symfoniích a komorní hudbě. Sonátová forma se skládá z expozice, vývoje a rekapitulace s kontrastními tématy prezentovanými a rozvíjenými v celém textu.
2. Symfonie :Brahms složil čtyři symfonie, z nichž každá se držela tradiční čtyřvěté struktury:úvodní allegro, pomalejší věta (často v sonátové formě), scherzo nebo intermezzo a závěrečné finále.
3. Koncert :Brahms psal koncerty pro různé nástroje, včetně klavíru, houslí a violoncella. Jeho koncerty typicky sledují tradiční třívětou strukturu s rychlou úvodní větou, pomalou a výraznou střední větou a živou závěrečnou větou.
4. Varianty :Brahms rád psal variace na témata, často používal existující melodie nebo lidové melodie jako základ pro své variace. Prozkoumal různé aspekty tématu prostřednictvím harmonických, melodických a rytmických transformací.
5. Chorály a kontrapunkt :Brahmsova hudba často obsahuje prvky chorálů a kontrapunktu, což odráží jeho obdiv k barokní době a jeho rozsáhlou studii J.S. Bachova díla. Pomocí kontrapunktu vytvářel ve svých kompozicích složité a bohaté textury.
Čerpáním a transformací tradičních forem a technik vytvořil Brahms svůj vlastní jedinečný hudební styl. Kombinoval klasické struktury s romantickým výrazem a výsledkem je hudba, která je formálně soudržná a emocionálně rezonující. Jeho přístup přispěl k jeho pověsti konzervativního skladatele, který však mistrovsky reinterpretoval minulost pro novou generaci.