- Vytvoření pocitu dramatu nebo vzrušení: Píseň, která náhle změní tóninu, může vytvořit pocit dramatu nebo vzrušení, nebo může pomoci vybudovat napětí. Například píseň „Bohemian Rhapsody“ od Queen během písně několikrát mění tóninu, což pomáhá vytvořit pocit dramatu a vzrušení.
- Aby se přizpůsobil hlasovému rozsahu zpěváka: Některé písně mohou být napsány v tónině, která je příliš vysoká nebo příliš nízká pro hlasový rozsah zpěváka. V těchto případech může být píseň transponována do jiné tóniny, která je pro zpěváka pohodlnější. Například píseň „I Will Always Love You“ od Whitney Houston byla původně napsána v tónině F dur, ale pro Houstonovu nahrávku byla transponována až do tóniny E dur.
- Chcete-li vytvořit jinou náladu nebo atmosféru: Skladba, která se hraje v jiné tónině, může také vytvořit jinou náladu nebo atmosféru. Například skladba, která se hraje ve vyšší tónině, může znít jasněji a veseleji, zatímco skladba, která se hraje ve nižší tónině, může znít temněji a ponuře. Například píseň Beatles „Yesterday“ se hraje v nižší tónině než mnoho jiných písní Beatles, což pomáhá vytvořit pochmurnější náladu.
- Přidání zájmu a variace: Skladba, která mění tóninu, také může skladbě jednoduše přidat zajímavost a variaci. To může pomoci udržet posluchače v záběru a zabránit tomu, aby se píseň stala nudnou. Například píseň „Stairway to Heaven“ od Led Zeppelin během písně několikrát mění tóninu, což pomáhá udržet posluchače v záběru.