Tělo kytary je zodpovědné za velkou část jejího zabarvení. Různé tvary a velikosti těla produkují různé rezonanční frekvence, které dávají kytaře její charakteristický zvuk. Druh dřeva použitého na tělo také ovlivňuje zabarvení, přičemž různá dřeva produkují různé tonální kvality.
Struny kytary také hrají roli v jejím zabarvení. Různé materiály strun, jako je nylon nebo ocel, produkují různé zvuky. Na zvuk má vliv i rozchod strun, respektive jejich tloušťka.
Způsob hraní na kytaru může také ovlivnit její zabarvení. Například hraní na kytaru trsátkem bude mít jasnější zvuk než hraní prsty. Jedinečný zvuk kytary může přidat i použití různých herních technik, jako je vibrato nebo ohýbání.
Konečně, prostředí, ve kterém se hraje na kytaru, může také ovlivnit její zabarvení. Hraní ve velkém prostoru s dozvukem bude produkovat jiný zvuk než hraní v malé, tlumené místnosti.
Všechny tyto faktory přispívají k jedinečnému zabarvení kytary. Právě tato kombinace faktorů dělá z kytary tak všestranný a výrazný nástroj.