V některých případech by nahrávací společnosti umělci jednoduše vyplácely paušální honorář za jejich práci a umělci by nedostávali žádné další platby. V jiných případech by nahrávací společnosti zasílaly licenční poplatky manažerům nebo agentům umělců, kteří by si pak vzali část peněz, než dali zbytek umělcům. Tato praxe často vedla k tomu, že umělci byli ošizeni o spravedlivý podíl na zisku z jejich nahrávek.
Nedostatek licenčních poplatků raným bluesovým umělcům byl hlavním faktorem přispívajícím k chudobě, které mnozí z těchto umělců čelili. Navzdory skutečnosti, že jejich hudba byla často velmi populární, mnoho bluesových umělců žilo v chudobě a zemřelo, aniž by kdy viděli finanční ohodnocení své práce.