Tragický pohled na svět v _Oidipus Rex_ podtrhuje křehkost a omezení lidské existence. Navzdory nejlepším úmyslům a úsilí postav jejich činy nevědomky přispívají k jejich vlastnímu zániku. Dramatik Sofokles naznačuje, že lidé jsou svázáni silami většími než oni sami a jsou pouhými pěšáky v rukou osudu. Hra zpochybňuje představy o svobodné vůli a kontrole, zdůrazňuje nevyhnutelnost utrpení a nevyhnutelné důsledky vlastních činů, které si jednotlivec často ani neuvědomuje.
Tragický světonázor navíc zdůrazňuje důležitost sebepoznání a pochopení vlastní podstaty. Oidipova cesta k sebeobjevení a odhalení jeho skryté minulosti slouží jako varovný příběh o nebezpečí nevědomosti a arogance. Hra naznačuje, že skutečná moudrost spočívá v uznání vlastních nedostatků a omezení a přijetí důsledků svých činů.
Tragický pohled na svět prezentovaný v _Oidipus Rex_ vyvolává v publiku hluboký pocit lítosti a strachu. Z nezaslouženého utrpení hlavního hrdiny a uvědomění si jejich zranitelnosti vzniká lítost. Strach pramení z poznání, že neštěstí postav může potkat kohokoli, což ilustruje křehkost a nepředvídatelnost lidské existence.
Celkově světonázor prezentovaný prostřednictvím anagnorise v _Oidipus Rex_ zdůrazňuje sílu osudu, omezení lidského jednání, význam sebepoznání a nevyhnutelnost tragického utrpení jako základní prvky lidského stavu.