Obloukové lampy fungují tak, že prochází elektrický proud mezi dvěma elektrodami, které jsou obvykle vyrobeny z uhlíku nebo wolframu. Proud způsobuje zahřívání a vypařování elektrod a výsledné plazma vytváří světelný oblouk. Světlo z obloukové lampy je velmi jasné a lze jej zaostřit pomocí čočky nebo reflektoru.
Obloukové lampy byly poprvé použity ve filmové tvorbě na počátku 20. století. Byly primárním zdrojem světla pro mnoho raných filmů, včetně němých filmů D.W. Griffith a Cecil B. DeMille. Obloukové lampy však byly postupně nahrazovány žárovkami, jak se technologie zlepšovala. Žárovky jsou méně nebezpečné a účinnější než obloukové a produkují měkčí světlo, které se lépe hodí pro většinu typů filmové tvorby.
Obloukové lampy se však i dnes někdy používají pro specializované aplikace. Používají se v některých filmových a televizních produkcích k vytvoření specifického světelného efektu a také se používají v některých divadlech pro živá představení. Obloukové lampy lze také použít pro vědecký výzkum a průmyslové aplikace.
Zde jsou některé z charakteristik filmových obloukových lamp:
* Vysoký jas: Obloukové lampy produkují velmi jasné světlo, díky čemuž jsou ideální pro použití v situacích, kdy je potřeba hodně světla.
* Vysoká teplota: Obloukové lampy jsou velmi horké a pokud nejsou správně používány, mohou způsobit popáleniny.
* Nebezpečné: Obloukové lampy produkují ultrafialové záření, které může poškodit oči a kůži.
* Krátká životnost: Elektrody v obloukové lampě se musí často vyměňovat.
Přes své nevýhody jsou obloukové lampy stále užitečné pro některé specializované aplikace ve filmové tvorbě a dalších oborech.