* Nadčasovost a relevance: Pro Picassa skutečně smysluplné umělecké dílo překračuje omezení doby svého vzniku a promlouvá přímo k divákovi v přítomném okamžiku. Nejde o historický kontext nebo kulturní pozadí; jde o schopnost díla rezonovat s bezprostředním zážitkem diváka a vyvolat emoce, myšlenku nebo introspekci.
* Aktivní zapojení: Picasso věřil, že umění by mělo být dialogem, nikoli monologem. Divák se musí aktivně zapojit do díla, vnést do něj vlastní interpretaci a zkušenost. Pokud se uměleckému dílu nepodaří spojit se s divákem v přítomnosti, zůstane uvězněno v minulosti a postrádá skutečný význam.
* Přístup zaměřený na přítomnost: Toto prohlášení zdůrazňuje Picassovo zaměření na bezprostřednost uměleckého zážitku. Byl oddaným zastáncem modernismu a věřil, že umění by mělo odrážet současný svět, nikoli pouze napodobovat minulé styly.
Je však důležité poznamenat, že Picassovo prohlášení je otevřené interpretaci a lze na něj nahlížet různými způsoby:
* Subjektivita: To, co jedna osoba považuje za „přítomné“ nebo „relevantní“, se může od druhé lišit. Umění je subjektivní a neexistuje jediný, všeobecně dohodnutý výklad.
* Historický kontext: Zatímco Picasso zdůraznil současnost, uznal také důležitost minulosti. Mnoho z jeho děl čerpalo inspiraci z historických stylů a tradic, které pak reinterpretoval a přetvářel pro moderní dobu.
Nakonec je Picassovo prohlášení provokativní a vyzývá nás, abychom přehodnotili naše chápání umění a jeho vztahu k času. Naznačuje, že umění není pouhým reliktem minulosti, ale probíhajícím dialogem mezi umělcem, uměleckým dílem a divákem v přítomném okamžiku.