1. Počáteční průzkum a obchod:
- Evropané zkoumali a obchodovali s pobřežními regiony v Africe po staletí.
- Interiér však zůstal do poloviny 19. století do značné míry neznámý.
- Technologický pokrok, jako jsou parníky a chinin (léčba malárie), umožňoval hlubší průzkum.
2. Vzestup nacionalismu a imperialismu:
- Evropské národy zažívaly nárůst nacionalismu a touhu po koloniích.
- Kolonie byly považovány za zdroje surovin, trhů pro vyráběné zboží a strategické vojenské základny.
3. Berlínská konference (1884-85):
- Tato konference pořádaná německým kancléřem Ottem von Bismarckem se zaměřila na regulaci evropské kolonizace Afriky.
- Zřídila zásadu „efektivního zaměstnání“, což znamená, že národ musel prokázat kontrolu nad územím, aby si to nárokoval.
- Konference však účinně legitimizovala evropskou kolonizaci a vedla k rychlému tahu pro území.
4. Rychlá kolonizace:
- Evropské pravomoci, řízené konkurencí a ambicemi, začaly agresivně vyřezávat Afriku.
- To se týkalo:
- Vojenské dobytí a podrobení afrických národů
- Smlouva o dohodách s místními vůdci, často donucený nebo manipulovaný
- Ignorování stávajících politických hranic a sociálních struktur
- Ukládání evropských zákonů, správy a kulturních norem
5. Důsledky:
- Řezbářství Afriky mělo pro kontinent ničivé důsledky:
- Ztráta svrchovanosti a nezávislosti
- Vysunutí a vykořisťování afrických národů
- Zničení tradičních ekonomik a sociálních struktur
- Umělé hranice, které často rozdělovaly etnické skupiny a poháněly konflikty
- Dlouhodobé hospodářské a politické rozdíly
6. Dekolonizace a dědictví:
- Afrika začala získat nezávislost v polovině 20. století.
- Dědictví kolonizace nadále utváří politické, sociální a ekonomické krajiny kontinentu.
Je důležité si uvědomit, že „vyřezávání“ Afriky byl násilný a vykořisťovatelský proces, který měl hluboký dopad na kontinent a jeho lidi. Pochopení této historie je zásadní pro řešení problémů, kterým dnes čelí Afrika.