1. Umělecké osvícení:
Händelova hudba odrážela hodnoty a estetiku osvícenství. Jeho kompozice vykazovaly jasnost, symetrii a racionální organizaci, což byly vlastnosti vysoce ceněné v tomto období. Händel se snažil vytvořit hudbu, která by byla intelektuálně stimulující a emocionálně podmanivá.
2. Záštita a sociální kruhy:
Händel byl úzce napojen na aristokracii a intelektuální elitu své doby, což bylo typické pro osvícené myslitele. Dostal záštitu od vlivných osobností, jako byl princ z Walesu, pozdější král Jiří II., který podporoval umění. Händelovo angažmá v těchto osvícených společenských kruzích přispělo k jeho úspěchu a popularitě.
3. Spolupráce a výměna:
Věk osvícení kladl důraz na spolupráci a výměnu myšlenek. Händelova spolupráce s dalšími umělci a intelektuály prokázala tohoto ducha. Spolupracoval s básníky jako Alexander Pope a John Gay, produkoval opery, oratoria a další hudební díla, která mísila hudbu, poezii a filozofii.
4. Vědecká a filozofická inspirace:
Händelova hudba někdy čerpala inspiraci z vědeckých objevů a filozofických konceptů. Například jeho „Hudba pro královský ohňostroj“, složená v roce 1749, odrážela jeho zájem o astronomii a principy pohybu.
5. Ideály osvícení v oratoriích:
Händelova oratoria, rozsáhlá sborová díla založená na biblických nebo historických tématech, často zprostředkovávala morální ponaučení a zkoumala témata související s lidskou ctností, vírou a vykoupením. Tato oratoria byla v souladu s důrazem na etické hodnoty a lidský pokrok, který charakterizoval věk osvícení.
Stručně řečeno, George Frideric Handel se aktivně podílel na věku osvícení prostřednictvím svých hudebních skladeb, spolupráce a angažmá v osvícených společenských kruzích své doby. Jeho hudba byla příkladem osvícenského důrazu na rozum, vědu a snahu o poznání a zároveň se propojovala s širšími kulturními a filozofickými proudy.