Výška tónu je primárně určena jeho pozicí na notové osnově a přítomností nebo nepřítomností náhodných znaků (ostré, ploché nebo přirozené). Pozice noty na notové osnově udává její relativní výšku ve vztahu k ostatním notám, přičemž noty stoupají ve výšce, jak se pohybují výše na notové osnově. Náhodné mohou upravit výšku noty jejím zvýšením nebo snížením o půltón nebo celý tón.
Proto tvar not nepředstavuje přímo jejich výšku, ale spíše slouží jako vizuální pomůcka, která pomáhá identifikovat noty a uspořádat je v hudební partituře. Výška noty je primárně určena jejím umístěním na notě a případnými náhodnými událostmi.