Maluje v povídce náhrdelník vypravěč většinou sympatický nebo nesympatický obrázek Mathilda?

V povídce „Náhrdelník“ od Guye de Maupassanta vypravěč vykresluje převážně sympatický obraz Mathilde Loisel. Příběh sleduje Mathildu, mladou ženu, která žije se svým manželem v Paříži a sní o luxusním životním stylu, který si nemůže dovolit. Když ji manžel pozve na formální večírek, půjčí si diamantový náhrdelník od své bohaté přítelkyně Madame Forestier, aby vypadala módně. Během večírku však náhrdelník ztratí a je nucena jej vyměnit za nový, což ji i jejího manžela na léta zadluží.

Vypravěč vykresluje Mathildu jako laskavou a milující osobu, která je uvězněna v životě, který nesplňuje její očekávání. Není ze své podstaty materialistická, ale stane se posedlá náhrdelníkem, protože představuje luxusní životní styl, který si podle ní zaslouží. Vypravěč také vyzdvihuje Mathildinu zranitelnost a naivitu, protože se nechá snadno ovlivnit přepychovým majetkem svého přítele a nezvažuje důsledky svých činů.

Navzdory jejím chybám vypravěč nakonec vykreslí sympatický obraz Mathildy. Je to příbuzná postava, která se snaží najít své místo ve světě a její činy jsou pochopitelné, ne-li vždy moudré. Sympatie vypravěče k Mathildě pomáhají vytvářet v příběhu pocit tragédie, protože čtenář cítí s její postavou empatii, i když dělá špatná rozhodnutí.