1. Náboženské rituály: Tanec byl nedílnou součástí náboženských obřadů a svátků ve starověkém Řecku. Různé tance byly spojeny s konkrétními bohy a bohyněmi, jako je Pyrrichios, válečný tanec zasvěcený Aresovi, a Hyporchema, živý tanec, který se hrál na počest Apollóna.
2. Oslavy a společenská setkání: Při oslavách, hostinách a shromážděních se tančilo. Například svatby představovaly speciální tance jako Průvod nevěsty a Tanec hostů.
3. Divadelní produkce: Tanec hrál ústřední roli v řeckém divadle, zejména v tragédiích a komediích. Sbor se často zabýval choreografickými pohyby, aby zlepšil vyprávění a zprostředkoval emoce nebo situace.
4. Umělecký výraz: Tanec byl ve starověkém Řecku považován za uměleckou formu sám o sobě. Profesionální tanečníci, známí jako „orchestai“, vystupovali veřejně a bavili publikum svými dovednostmi a grácií. Tito tanečníci se často specializovali na různé styly tance, včetně sólových, skupinových a akrobatických vystoupení.
5. Tělesná výchova: Tanec byl praktikován jako forma tělesného cvičení a výchovy. Řekové si cenili fyzické zdatnosti a harmonie těla a mysli a některé tance byly speciálně navrženy tak, aby zlepšily hbitost, koordinaci a sílu.
6. Sociální komunikace: Tanec umožňoval jednotlivcům vyjadřovat se neverbálně, komunikovat zprávy a navazovat spojení s ostatními. Synchronizované pohyby a rytmické vzory vytvořily sdílený zážitek, který lidi spojil.
Tyto rozmanité účely zdůrazňují kulturní, společenský a umělecký význam tance ve starověkém Řecku. Kromě rekreačního aspektu měl tanec duchovní, expresivní a vzdělávací funkce, což odráželo bohatství a mnohostrannou povahu řecké civilizace.