1. Sociální kontext:
- Středověk:Tanec byl spojován především s náboženskými obřady, dvorskými funkcemi a selskými shromážděními.
- Renesance:Tanec se stal rozšířenějším a populárnějším mezi všemi společenskými vrstvami se vzestupem občanských festivalů, dvorských zábav a veřejných plesů.
2. Choreografie:
- Středověk:Tance byly často improvizační a založené na tradičních krocích a vzorech předávaných ústně.
- Renesance:Zavedení tištěných tanečních manuálů a choreografů vedlo k více strukturovaným a formalizovaným tancům se specifickými kroky a sekvencemi.
3. Využití prostoru:
- Středověk:Taneční prostory byly obvykle omezeny na sály, nádvoří nebo venkovní výběhy.
- Renesance:Taneční prostory se rozšířily o propracované taneční sály, velká náměstí a jeviště speciálně navržené pro představení.
4. Složitost a technika:
- Středověk:Tance byly relativně jednoduché a opakující se, zdůrazňovaly rytmické vzorce a participaci ve skupině.
- Renesance:Tance se staly složitějšími se složitými kroky, variacemi a sólovými vystoupeními, které vyžadovaly větší technickou zručnost a přesnost.
5. Začlenění vlivů:
- Středověk:Taneční styly byly ovlivněny především lidovými tradicemi, náboženskými rituály a kulturními výměnami v rámci Evropy.
- Renesance:Renesanční tanec absorboval vlivy z Itálie, Francie, Španělska a dalších regionů a vytvořil tak rozmanitější a rafinovanější repertoár.
6. Tanec pro zábavu:
- Středověk:Tanec sloužil především praktickým nebo posvátným účelům.
- Renesance:Tanec vzkvétal jako umělecká forma s důrazem na estetiku, emocionální vyjádření a zábavu.
Tyto rozdíly odrážejí umělecké inovace, společenské proměny a vyvíjející se kulturní hodnoty, které charakterizovaly přechod od středověku k renesanci.