1. Frost Wedging: Když voda prosakuje do trhlin a pórů hornin a následně zamrzá, zvětšuje svůj objem a vyvíjí obrovský tlak. Toto opakované zmrazování a rozmrazování může způsobit, že se hornina rozpadne na úlomky s ostrými a hranatými hranami v důsledku expanzního a kontrakčního napětí.
2. Zlomení při tepelném namáhání: Extrémní teplotní výkyvy mohou vyvolat tepelné napětí v horninách. Během horkých dnů se horniny roztahují a během chladných nocí se stahují. V průběhu času může tato opakovaná expanze a kontrakce způsobit lámání a lámání, což má za následek nerovnoměrné hranaté kusy horniny.
3. Otěr a eroze: Když jsou skály vystaveny otěru větrem, vodou nebo jinými materiály, jejich povrchy podléhají postupné erozi. Toto abrazivní působení může vytvářet nerovnoměrné úhlové tvary, protože měkčí oblasti horniny erodují rychleji než odolnější části.
4. Peeling: Některé horniny, zejména ty, které vznikly vulkanickými procesy, obsahují soustředné vrstvy nebo pásy. Povětrnostní vlivy mohou oslabit vazby mezi těmito vrstvami a způsobit jejich odlupování a odhalování čerstvých a nerovných povrchů s hranatými hranami.
5. Uvolnění tlaku: Hluboko pod zemí jsou skály vystaveny intenzivnímu omezujícímu tlaku. Když se tyto horniny dostanou na povrch v důsledku tektonického zdvihu nebo ledovcového ústupu, náhlé uvolnění tlaku způsobí, že se rozšíří a rozbijí se na bloky, často s nepravidelnými a hranatými tvary.
Stručně řečeno, nerovné hranaté horniny vznikají především v důsledku mechanických procesů zvětrávání, jako je mrazové zaklínění, lámání tepelným napětím, abraze, odlupování a uvolnění tlaku. Tyto procesy vytvářejí lomové povrchy s ostrými a hranatými hranami, což vede k charakteristickým nerovným tvarům často pozorovaným ve skalnatých terénech.