Vyznačuje se použitím elektrických kytar a bicích, stejně jako důrazem na improvizaci a vokály typu call-and-response.
Mezi nejslavnější chicagské bluesové hudebníky patří Muddy Waters, Howlin' Wolf a Sonny Boy Williamson.
Historie
Chicago blues vzniklo v 10. a 20. letech 20. století, kdy afroameričtí hudebníci z delty Mississippi a dalších venkovských oblastí na jihu začali migrovat do Chicaga za prací.
Tito hudebníci si s sebou přinesli své vlastní hudební tradice a začali je mísit se zvuky městského Chicaga, jako je jazz a ragtime.
Výsledkem byl nový druh bluesové hudby, která byla hlasitější, energičtější a více improvizační než cokoli, co přišlo předtím.
Charakteristiky
Chicago blues je charakteristické používáním elektrických kytar a bicích, stejně jako důrazem na improvizaci a vokály typu call-and-response.
Elektrická kytara dala bluesovým hudebníkům hlasitější, silnější zvuk a umožnila jim vytvářet nové a inovativní zvuky.
Bubny dodaly hudbě smysl pro rytmus a pohon a pomohly vytvořit tanečnější zvuk.
Improvizace byla důležitou součástí chicagského blues a umožňovala hudebníkům vyjádřit se jedinečným a osobitým způsobem.
Volání a odezva byly další důležitou součástí chicagského blues a pomohly vytvořit pocit komunity a interakce mezi hudebníky a publikem.
Vliv
Chicago blues mělo hluboký dopad na vývoj bluesové hudby a populární hudby obecně.
Pomohlo to popularizovat blues mimo své tradiční publikum a ovlivnilo širokou škálu hudebníků, od B. B. Kinga a Alberta Kinga po Jimiho Hendrixe a Erica Claptona.
Chicago blues je i dnes stále důležitou a živou součástí hudební scény a nadále inspiruje a ovlivňuje hudebníky po celém světě.