Postava vévody:
- Vévoda je zobrazen jako hrdá, arogantní a panovačná postava.
- Cení si umění, moci a ovládání, jak je patrné z jeho obdivu k portrétu své zesnulé vévodkyně a zmínky o jeho politických spojenectvích.
- Vévoda je také majetnický a ovládající vůči ženám, jak je vidět na jeho chování ke své zesnulé vévodkyni a jeho touze po nové manželce, která bude odpovídat jeho očekáváním.
Vztah s vévodkyní:
- Vévodův vztah s jeho zesnulou vévodkyní se vyznačuje nedostatkem citového spojení a empatie.
- Zmiňuje se o ní jen okrajově a zdá se, že se více zajímá o její poslušnost a vhodnost jako vévodkyně než o její pocity nebo blaho.
- Vévodovo náhodné odmítnutí její smrti naznačuje, že si ji jako osobu málo váží.
Dramatický monolog:
- "My Last Duchess" je dramatický monolog, ve kterém se vévoda obrací k nejmenovanému posluchači.
- Tento formát umožňuje vévodovi odhalit své myšlenky, pocity a motivace přímo čtenáři a poskytnout tak vhled do jeho charakteru a pohledu na svět.
- Browning využívá dramatický monolog k vytvoření pocitu napětí a napětí, zatímco vévoda postupně vyzrazuje informace o své minulosti.
Motivy:
- Báseň zkoumá témata, jako je dynamika moci, sociální postavení a objektivizace žen.
- Vévodovo zacházení se svou zesnulou vévodkyní odráží společenská očekávání a genderové role té doby, kdy byly ženy považovány spíše za majetek a objekty krásy než za jedince s emocemi a touhami.
Struktura příběhu:
- Báseň je strukturována kolem vévodova popisu portrétu jeho zesnulé vévodkyně a jeho komentáře k ní.
- Browning efektivně používá obraz jako symbol vévodovy kontroly nad obrazem a pamětí své ženy.
- Vévodovo selektivní a subjektivní vyprávění zdůrazňuje jeho manipulativní a klamavou povahu.
Jazyk obrazů:
- Browning používá obrazný jazyk, včetně metafor, přirovnání a narážek, k vytvoření živé a nezapomenutelné básně.
- Například vévodovo přirovnání úsměvu vévodkyně k „slabému/poločervenému, který jí umírá podél hrdla“ zapouzdřuje její potlačené emoce a nedostatek vůle.
„Moje poslední vévodkyně“ je mistrně zpracovaná báseň, která se noří do psychologie chybné a složité postavy. Nabízí kritiku sociálních a genderových norem viktoriánské éry a zůstává silným zkoumáním moci, kontroly a lidské touhy po dominanci.