1. Nedostatek vědeckého porozumění: V dřívějších dobách měli lidé omezené chápání přírodního světa a jeho jevů. Nevysvětlitelné události a události byly často připisovány nadpřirozeným silám. Díky tomu byly nadpřirozené prvky ve hrách pro diváky věrohodnější a děsivější.
2. Náboženské vyznání a pověry: Dřívější společnosti byly často hluboce náboženské a mnoho lidí silně věřilo v existenci nadpřirozených bytostí, jako jsou bohové, bohyně, démoni a duchové. Hry, které zahrnovaly nadpřirozené prvky, často využívaly těchto přesvědčení a strachů, díky čemuž byly zážitky na diváky emocionálně působivější.
3. Omezená skepse: Skepse a racionální myšlení nebyly v dřívějších dobách tak rozšířené jako dnes. Lidé obecně více inklinovali k víře v existenci nadpřirozených sil, aniž by zpochybňovali jejich platnost. Díky tomu byly nadpřirozené prvky ve hrách přijatelnější a pro diváky děsivější.
4. Kulturní kontext: Významnou roli sehrál i kulturní kontext dřívější doby. Tradiční folklór, legendy a mýty byly často soustředěny kolem nadpřirozených témat. Tyto příběhy se předávaly z generace na generaci, posilovaly víru v nadpřirozené bytosti a zefektivňovaly jejich zobrazování ve hrách při vyvolávání strachu a úžasu v publiku.
5. Divadelní techniky: Dramatici a divadelní společnosti v dřívějších dobách používali různé divadelní techniky ke zvýšení účinku nadpřirozených prvků. Tyto techniky zahrnovaly propracované jevištní efekty, osvětlení, zvukové efekty a hudbu k vytvoření pocitu tajemna a hrůzy, díky čemuž se nadpřirozené prvky zdají být pro diváky realističtější a děsivější.