* Poslušnost a slepá víra: Erasmus kritizoval nezpochybnitelnou poslušnost vyžadovanou některými mnišskými řády a tvrdil, že potlačuje kritické myšlení a individuální úsudek. Věřil, že pravá zbožnost by měla být založena na rozumu a porozumění, nikoli na slepém lpění na autoritě.
* Sliby chudoby a čistoty: I když Erasmus respektoval ideály stojící za těmito sliby, viděl jejich praktické provádění často vedoucí k pokrytectví a korupci. Tvrdil, že někteří mniši používali své sliby jako způsob, jak se vyhnout odpovědnosti a získat moc a vliv.
* Rituály a obřady: Erasmus kritizoval propracované a nesmyslné rituály, považoval je za pouhé projevy vnější zbožnosti, které postrádaly skutečnou duchovní podstatu. Upřednostňoval jednodušší, osobnější formu náboženství založenou na vnitřní reflexi a individuální víře.
* Klášterní stipendium: Erasmus se vysmíval povrchní učenosti některých mnichů a tvrdil, že jejich zaměření na tajemná a nepodstatná témata škodí snaze o skutečné poznání. Věřil, že stipendium by mělo být praktické a relevantní pro potřeby společnosti.
* Síla duchovenstva: Erasmus kritizoval nadměrnou moc, kterou mělo duchovenstvo, zejména církevní hierarchie. Tvrdil, že církev se stala příliš světskou a zkaženou a ztratila ze zřetele své skutečné poslání šířit evangelium a podporovat křesťanské hodnoty.
Erasmova kritika nebyla zaměřena na diskreditaci mnišství jako celku. Rozpoznal hodnotu mnišského života a přínos mnoha oddaných mnichů. Věřil však, že některé praktiky se staly zastaralými a škodlivými, brání skutečnému účelu křesťanské víry a vedou k duchovní stagnaci. Jeho kritika měla za cíl podnítit reformu a oživit církev a naléhat na ni, aby se vrátila ke svým základním hodnotám jednoduchosti, rozumu a skutečné zbožnosti.