1. Zakřivení: Leták má zakřivený horní povrch a plošší spodní povrch. Tato asymetrie v zakřivení vytváří tlakový rozdíl mezi horním a spodním povrchem.
2. Bernoulliho princip: Podle Bernoulliho principu, když vzduch proudí přes křídlo, zakřivený horní povrch způsobuje, že se vzduch pohybuje rychleji než vzduch proudící pod ním. Tento rozdíl v rychlosti má za následek tlakový rozdíl s nižším tlakem nad křídlem a vyšším tlakem pod ním.
3. Generování zdvihu: Tlakový rozdíl mezi horním a spodním povrchem křídla generuje vzestupnou sílu známou jako vztlak. Tento vztlak působí proti váze letadla a umožňuje mu let.
4. Úhel náběhu: Úhel mezi čárou tětivy křídla (referenční čára vedená od náběžné hrany k odtokové hraně) a proti proudu vzduchu je známý jako úhel náběhu. Vztlak generovaný křídlem se zvyšuje s rostoucím úhlem náběhu, dokud není dosaženo určitého kritického úhlu.
5. Oddělení toku: Při vysokém úhlu náběhu se může proudění vzduchu přes horní plochu křídla oddělit od povrchu. Toto oddělení má za následek ztrátu vztlaku a zvýšení odporu, což způsobí zastavení letadla.
6. Přetažení: Kromě vztlaku zažívá křídlo také odpor, což je odpor vůči jeho pohybu vzduchem. Odpor je způsoben třením mezi vzduchem a povrchem křídla, jakož i tvorbou turbulencí a tlakových rozdílů.
7. Aerodynamická účinnost: Tvar a design křídla mají za cíl maximalizovat vztlak a zároveň minimalizovat odpor. Toho je dosaženo pečlivým tvarováním horního a spodního povrchu pro optimalizaci proudění vzduchu a snížení tlakového odporu.
8. Typy křídel: Existují různé typy křídel, z nichž každý má specifické vlastnosti a použití. Mezi běžné typy patří mimo jiné symetrická křídla, vyklenutá křídla, superkritická křídla a křídla s nízkým odporem.
Stručně řečeno, křídlo funguje tak, že využívá principy aerodynamiky, zejména Bernoulliho princip, ke generování vztlaku a umožnění letu. Tvar a zakřivení křídla spolu s jeho úhlem náběhu hrají zásadní roli při určování vztlakových a odporových sil působících na letadlo.