1. Iluze periferního unášení: K tomu dochází, když se delší dobu díváte na nehybný objekt, například na tečku na zdi. Po nějaké době můžete objekt vnímat jako mírně se pohybující nebo driftující. Předpokládá se, že tato iluze je způsobena drobnými mimovolními pohyby očí.
2. Autokinetický efekt: To se týká iluze pohybu, kterou zažíváme při pozorování jednoho stacionárního světelného bodu v tmavém prostředí. V průběhu času se může zdát, že se světlo pohybuje nebo unáší, i když zůstává nehybné.
3. Pohybový efekt: Po určité době sledování pohybujícího se objektu nebo vzoru můžete i nadále vnímat pohyb v opačném směru, když se objekt zastaví nebo změní směr. Jedná se o typ vizuální adaptace, která přetrvává krátce poté, co skutečný pohyb ustane.
4. Iluze blikání: Když jsou rychle se střídající obrazy prezentovány v rychlém sledu, náš mozek může vnímat nepřetržitý pohyb, i když jsou jednotlivé obrazy nehybné. Toto je princip filmů a animací.
5. Vestibulární systém: Vestibulární systém v našich vnitřních uších je zodpovědný za náš smysl pro rovnováhu a prostorovou orientaci. Někdy mohou poruchy nebo nerovnováha v tomto systému vést k falešným pocitům pohybu, jako je pocit, že se země hýbe, když se nehýbe (např. při kinetóze).
6. Neurologické poruchy: Některé neurologické poruchy, jako je schizofrenie, Parkinsonova choroba nebo epilepsie temporálního laloku, mohou zahrnovat fantomové pohyby nebo špatné vnímání pohybu.
7. Psychedelické látky: Halucinogenní drogy, jako je LSD nebo psilocybin, mohou změnit vnímání a smyslové zpracování, což potenciálně vede k živým zážitkům fantomových pohybů nebo vizuálních zkreslení.
Pochopení mechanismů a příčin fantomových pohybů nám může pomoci ocenit složitou povahu našeho vnímání a komplexní souhru mezi našimi smysly a mozkem.