Jak filmy vytvářejí iluzi pohybu?

Iluze pohybu ve filmech, známé také jako „perzistence vidění“, je dosaženo rychlým promítáním sekvence mírně odlišných obrazů nebo snímků v rychlém sledu za sebou. Každý snímek zachycuje zlomek okamžiku, a když se tyto snímky zobrazí v rychlém sledu, mozek je vnímá jako nepřetržitý pohyb.

Zde je návod, jak filmy vytvářejí tuto iluzi pomocí několika klíčových principů:

1. Perzistence vize :

- Náš mozek si po odstranění na sítnici na krátkou chvíli podrží obraz na sítnici. Tento jev, známý jako persistence vidění, způsobuje, že mozek prolne mírně odlišné snímky do spojitého obrazu.

2. Snímková frekvence :

- Filmy se promítají při specifické snímkové frekvenci, což je počet snímků zobrazených za sekundu. Standardní snímková frekvence pro většinu filmů je 24 snímků za sekundu (fps). Některé moderní filmy však mohou používat vyšší snímkové frekvence, například 48 snímků za sekundu nebo dokonce vyšší, aby se vytvořil plynulejší pohyb.

3. Progresivní snímky :

- Každý po sobě jdoucí snímek ve filmové sekvenci představuje mírný pokrok v zobrazeném pohybu. Tyto progresivní snímky jsou navrženy tak, aby postupně měnily polohu, vzhled nebo akci ve scéně.

4. Fenomén Phi :

- Fenomén Phi je percepční iluze, ke které dochází, když mozek interpretuje sled mírně odlišných statických obrázků jako pohybující se objekt. Tento efekt přispívá k iluzi nepřetržitého pohybu ve filmech.

5. Postupné řazení snímků :

- Snímky jsou uspořádány ve specifické sekvenci, která udržuje tok příběhu a zobrazuje požadované vzory pohybu. Správné řazení snímků je zásadní pro zajištění iluze plynulého pohybu.

Spojením těchto principů vytvářejí filmy iluzi pohybu a oživují příběhy, akce a postavy na plátně. Jak se snímky rychle mění před očima diváka, vnímaná plynulost a kontinuita pohybu nám umožňuje zažít dynamický a pohlcující svět kina.