Cooley tvrdil, že zrcadlové já je proces, který zahrnuje tři kroky:
1. Představujeme si, jak se jevíme ostatním.
2. Interpretujeme reakce druhých na nás.
3. Rozvíjíme sebepojetí založené na naší interpretaci reakcí druhých.
Pokud si například myslíme, že nás ostatní považují za inteligentní, pravděpodobně si vypěstujeme pozitivní sebepojetí. Pokud si však myslíme, že nás ostatní považují za hloupé, pravděpodobně si vypěstujeme negativní sebepojetí.
Teorie zrcadlového sebe sama měla vliv v sociologii a psychologii. Používá se k vysvětlení široké škály jevů, jako je sebeúcta, sociální úzkost a předsudky.
Zde jsou některé z klíčových bodů vlastní teorie zrcadlového skla:
* Naše sebepojetí není fixní, ale spíše se neustále mění na základě našich interakcí s ostatními.
* Způsob, jakým vnímáme sami sebe, je ovlivněn naší kulturou, naší sociální třídou a našimi osobními zkušenostmi.
* Teorie zrcadlového sebe sama nám může pomoci pochopit, jak nás ostatní vnímají a jak můžeme změnit své sebepojetí.
Kritika teorie sebe sama se zrcadlem
Teorie vlastního zrcadla byla kritizována z mnoha důvodů. Někteří kritici tvrdí, že teorie je příliš zjednodušující a že nebere v úvahu složitost lidského sebepojetí. Jiní tvrdí, že teorie je příliš zaměřena na jednotlivce a že nebere v úvahu sociální kontext, ve kterém se utváří sebepojetí.
Navzdory těmto výtkám zůstává teorie sebe sama cenným nástrojem pro pochopení toho, jak nás ostatní vnímají a jak můžeme změnit své sebepojetí.