Příběh rádiových vln ve skutečnosti začíná výzkumem elektřiny v 19. století. V 60. letech 19. století skotský fyzik James Clerk Maxwell teoretizoval o vlnové struktuře světla a existenci elektromagnetických vln, o kterých předpověděl, že by se mohly šířit rychlostí světla. Experimentálním fyzikům trvalo nějaký čas, než sestrojili zařízení nezbytné k testování Maxwellových teorií a generování těchto vln.
Když německý fyzik Heinrich Hertz zkonstruoval tento přístroj a v laboratoři úspěšně generoval elektromagnetické vlny neboli rádiové vlny, otevřel dveře dalším experimentům, které vedly k bezdrátové telegrafii. Klíčem k těmto dveřím by byl vývoj přijímače, který by dokázal existenci a užitečnost těchto vln.