Smyšlené prvky:
1. Postava Carmen: Zobrazení Carmen jako svobodomyslné, svůdné ženy, která se vzpírá společenským konvencím, je z velké části dílem Mérimée a Bizeta. Její specifické osobnostní rysy a činy, jako je její osudová přitažlivost k Donu Josému, jsou smyšlené.
2. Láska dona Josého: Intenzivní a obsedantní láska Dona Josého ke Carmen, která vede k jeho pádu, je dramatickou nadsázkou pro operní efekt. Novela představuje jejich vztah spíše pragmaticky.
3. Tragický konec: Tragický závěr, kdy Don José v žárlivém vzteku zabije Carmen, je zcela smyšlený. Novela končí tím, že Don José je odsouzen k pěti letům vězení.
4. Vedlejší postavy: Většina vedlejších postav, jako jsou Escamillo, Micaëla a Zuniga, jsou buď smyšlené, nebo silně beletrizované.
Věcné prvky:
1. Nastavení a čas: Novela a opera se odehrávají ve španělské Seville na počátku 19. století. Toto historické prostředí je inspirováno Mériméeinými cestami a zkušenostmi ve Španělsku.
2. Vojenské zázemí: Mérimée čerpal ze svých pozorování španělského vojenského života, aby vytvořil pozadí opery. Postava dona Josého je založena na skutečném vojákovi, který byl umístěn v Seville v době, kdy tam byla Mérimée.
3. Kulturní vlivy: Opera odráží vliv španělské lidové hudby a tance, které byly populární za Bizetových časů. Slavná árie „Habanera“ a další hudební prvky jsou stylizované verze autentických španělských melodií.
4. Historický kontext: Zobrazení romské kultury v opeře, včetně postavy Carmen, bylo ovlivněno dobovými představami a stereotypy doby, které často líčily Romy jako exotické, vášnivé a nepředvídatelné.
Na závěr, Carmen je beletristické dílo, které čerpá inspiraci z reálných prvků, jako je španělský vojenský život, romská kultura a andaluská hudba. Příběh a vývoj postav jsou však primárně beletrizovány pro dramatické a operní účely.