- Odluka církve a státu: Dante věřil v rozdíl mezi světskou autoritou státu a duchovní autoritou církve. Tvrdí, že obě instituce by měly fungovat harmonicky ve svých příslušných sférách, aniž by jedna zasahovala do záležitostí druhé.
- Duchovní vedení: Podle Danteho by primární úlohou církve mělo být poskytovat duchovní vedení, morální nauky a spásu duší. Věřil, že církev by se měla zaměřit spíše na záležitosti víry, teologie a blaho jednotlivců, než aby se přímo zapojovala do politických záležitostí.
- Vyhýbání se časové síle: Dante kritizoval snahu církve o světskou moc, bohatství a politický vliv. Věřil, že když se církev zaplete do světských záležitostí, odchýlí se to od svého duchovního poslání a může to vést ke korupci a mravnímu úpadku.
- Vliv prostřednictvím příkladu: Dante navrhl, že církev by měla ovlivňovat společnost prostřednictvím příkladného morálního chování svých členů, včetně duchovenstva a náboženských vůdců. Zdůraznil důležitost ctnostného chování, dodržování křesťanských zásad a praktikování dobročinnosti a soucitu.
- Harmonie a spolupráce: Dante si představoval stav harmonie a vzájemného respektu mezi církví a státem, kde každá entita uznává a podporuje druhou v rámci svých určených rolí. Církev by poskytovala duchovní vedení jednotlivcům a institucím, zatímco stát se zaměřuje na řízení časných záležitostí podle spravedlivých a ctnostných zásad.
Celkově vzato, Dante obhajoval jasnou odluku mezi církví a státem, upřednostňoval duchovní odpovědnost církve, odsuzoval její snahu o světskou moc a zdůrazňoval pozitivní dopad žití příkladného křesťanského života.