Laertes: Jsem spravedlivě zabit svou vlastní zradou.
Hamlet: Jak vás to uspokojuje?
Laertes: Na závěr toto:
Byl jsi jako jeden, v utrpení všech,
To nic netrpí; muž, který je bohatý na švédské stoly
A šrouby zbledly nebo se staly necitlivými;
Ale teď se zdáš, s tou nejnásilnější rukou,
Sebe a naše myšlenky se zkříží. A teď dělat rozum
A vyjádřete oběma proto tento klid na papíře
Sám král zapečetil a nechal tě zde
Pro opatrnost, že je tak opevněný.
V této pasáži Laertes uznává svou vlastní zradu při otrávení rapíru a přiznává, že byl spravedlivě zabit. Poté vyjádří svůj soucit s Hamletovým utrpením a uznává, že Hamlet zjevně snášel neštěstí, aniž by projevil jakékoli emoce. Laertes však uznává, že Hamletův stav mysli se změnil a zdá se, že nyní intenzivně reaguje na jejich zkřížené myšlenky. Laertes dále předkládá zapečetěný papír od krále, což naznačuje, že se král opevnil a nechal ho Hamletovi jako varování.
Proto, zatímco Laertes vyjadřuje lítost a sympatie k Hamletovi, není to vyjádření lítosti samotného Hamleta. Hamletova reakce na Laertese v této scéně je poznamenána pocitem rezignace a přijetí vlastního osudu.