1. Morální výtka: Macbethova zrada jeho krále Duncana by nepochybně vyvolala silný morální nesouhlas. Alžbětinská éra chovala hlubokou úctu k monarchii a jakýkoli čin, který ohrožoval zavedený řád, by byl považován za vážný přestupek proti společenským i náboženským normám.
2. Politické obavy: Macbethovy kroky by vyvolaly obavy z politické nestability a potenciálních důsledků nespoutaných ambicí. Hra slouží jako varovný příběh o nebezpečích nekontrolované moci a destruktivních účincích, které může mít na jednotlivce i společnost jako celek.
3. Tragický hrdina: Navzdory morální výtce mohli diváci také rozpoznat Macbetha jako tragickou postavu, kdysi čestného muže, kterého k temným skutkům dohnaly proroctví čarodějnic a jeho vlastní silné touhy. Jeho pád z milosti by vyvolal pocit soucitu a hrůzy, což by vyvolalo diskuse o složitosti lidské povahy a nebezpečí podlehnutí pokušení.
4. Politická relevance: Shakespearovo publikum by bylo obeznámeno se zrádným politickým klimatem té doby, včetně spiknutí, spiknutí a přesunů moci. Macbethův příběh mohl rezonovat s jejich současnými politickými zkušenostmi a obavami.
5. Ocenění za dramatické vyprávění: Zatímco nesouhlasili s Macbethovými činy, diváci by ocenili zručné vyprávění a dramatickou intenzitu hry. Shakespearova schopnost vytvářet napětí, konflikty a emocionální hloubku by je uchvátila a poskytla příležitost k zamyšlení a diskusi.
Celkově by diváci za Shakespearových časů pravděpodobně viděli Macbetha jako komplexní postavu, jejíž činy podnítily řadu emocí a reakcí, včetně morálního nesouhlasu, politických obav, tragického soucitu a uznání dramatického umění hry.