Zde je analýza monologu:
- Figurativní jazyk :Romeo používá k popisu své lásky k Julii živé obrazy a metafory. Přirovnává ji ke slunci, hvězdám a vzácným drahokamům. Tato přirovnání zdůrazňují krásu a hodnotu Julie v Romeových očích.
- Hyperbola :Romeovy projevy lásky jsou často přehnané, hraničící s nadsázkou. Například říká, že její krása „nutí slepé mrkat“. Tato nadsázka vyjadřuje intenzitu Romeových citů a jeho neschopnost plně pochopit Juliinu krásu.
- Řečnické otázky :Romeo klade řadu řečnických otázek, jako například "Jaká je její ruka?" a "Jaká je její rukavice?" Tyto otázky zdůrazňují Juliiny fyzické vlastnosti a zvýrazňují Romeovu touhu být jí nablízku.
- Rým a metr :Samomluva je psána jambickým pentametrem, poetickou formou sestávající z deseti slabik na řádek, přičemž přízvučná slabika následuje nepřízvučná slabika. Tento rytmus dodává Romeově řeči hudební kvalitu a zvyšuje emocionální dopad jeho slov.
Celkově tento monolog slouží k odhalení Romeovy hluboké a vášnivé lásky k Julii a předznamenává tragické události, které se budou odehrávat v průběhu jejich milostného příběhu.